Satelit 2 : Deimos
DEIMOS
Popis:
Měsíc Deimos velmi nepravidelného tvaru je s největší pravděpodobností zachycenou planetkou, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachycena byla zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly být oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál.
Na základě spektroskopických měření se podobá planetkám typu C, jejichž složení se blíží uhlíkatým chondritům, čemuž nasvědčuje i nízká hustota objektu. Dá se očekávat, že bude obsahovat značné množství uhlíku a uhlíkatých (organických) látek. Na rozdíl od Phobu však zřejmě nemá ve svém tělese větší množství vodního ledu. Vzhledem k jeho chemickému složení je však impaktní teorie jeho vzniku méně pravděpodobná.
Povrch měsíce je pokryt krátery, pozůstatky jeho bombardování v minulosti, které jsou většinou částečně zaplněny regolitem, takže jeho povrch je značně hladký. Na povrchu Deimosu je velká nepravidelná prohlubeň o průměru kolem 10 km, která je buď pozůstatkem velkého impaktu, nebo naopak stopou po vzniku tohoto měsíce splynutím dvou menších těles. Dva největší krátery, jediné dosud pojmenované, oba o průměru max. 3 km, nesou jména Swift (viz odstavec „Deimos v literatuře“) a Voltaire.
Objev:
Deimos objevil 11. srpna 1877 Asaph Hall, pouhých šest dní před objevem druhého měsíce Marsu, Phobosu. Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610.
Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci. Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa.
Průzkum:
První snímky tohoto měsíce z blízka pořídily v roce 1977 sondy Viking 1 a Viking 2. Družicová část první z nich se přiblížila k tomuto měsíci až na 50 km, přičemž získala snímky s rozlišením až 3 m. Z gravitačního působení měsíců Marsu na oběžné dráhy sond byly stanoveny poměrně přesně jejich hmotnosti (s relativní chybou kolem 7 %).
Michael 2019